Rozhovor s předsedou představenstva SOVVI na téma regulace

Aktuálně by jsme se na stránkách SOVVI chtěli věnovat diskuzi na téma regulace cen ve vodárenství. O stanovisko nebo rozhovor jsme požádali několik odborníků. Tyto příspěvky budeme postupně zveřejňovat.

Mám štěstí, že jsem byl z pozice zástupce SOVVI účasten několika kulatých stolů, které téma řešily. Tato setkání organizoval bývalý náměstek ministra ŽP Kulíšek. Již od začátku se střetávaly dvě názorové koncepce. Jedna, která stála na stávajícím systému, kdy je samotné vodárenství regulováno několika ministerstvy a de facto tomuto názoru odpovídá varianta č.1 vládního materiálu. Druhý názorový proud říkal….. Brusel po nás chce regulátora tak ho zřiďme. I aktuální návrh řešení, který se bude projednávat odráží obě možnosti řešení.

Myslím si, že nyní stojíme na významném mezníku pro obor vodního hospodářství. Jedna varianta říká, děláme to v oboru dobře a není potřeba výraznější změna. Vypořádáme se s tím tak, že na MZe zřídíme nový odbor, který se v 15 -ti lidech bude zabývat zvýšeným dohledem a kontrolní činností, bude koordinovat práci regulujících ministerstev a bude sbírat oborová data a provádět benchmarking.

Domnívám se, že odborná skupina, která zpracovávala II. variantu tzn. zřízení určité nezávislé instituce pod ERÚ se s problematikou vypořádala daleko lépe a odborněji. Cítím z toho zkušenost s regulací síťového odvětví. Tato varianta se mi zdá pro budoucnost oboru daleko příznivější.

Tak už jenom v tom, že volá po vytvoření státní koncepce pro oblast vodovodů a kanalizací, přičemž tato koncepce by měla být platná minimálně do roku 2040. Jestli městům a obcím něco chybí tak je to jednoznačná pozice státu, jak a zda vůbec bude podporovat investice do vodního hospodářství. Můj názor je, že v rámci této koncepce by se měl dostatečně vydiskutovat samotný přístup k samofinancování oboru.

Odstoupení možná ani ne, ale domnívám se, že nejsou dostatečně posuzovány a zohledňovány další možné zdroje financování oboru. I přístupy k samofinancování se v rámci EU liší. Jde o to najít v ČR stejná pravidla a možnosti pro všechny vlastníky infrastruktury. Znám řadu měst a obcí, které by preferovaly příspěvky z rozpočtů obcí před požadovanými razantními nárůsty cen. Máme zkušenosti s vlastnickým modelem provozování ve VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s., která je vlastněna výhradně městy a obcemi a s žádným podílem zahraničního kapitálu. Na rozdíl od společností, které jsou vlastněny zahraničními firmami část výsledku hospodaření provozní společnosti, neskončí v zahraničí, ale jsou zase reinvestovány do infrastruktury.

Vadí mi dvojí regulace trhu, kdy Fond naprosto správně říká ….my obor regulujeme tak jak chce EK a zajišťujeme a kontrolujeme u příjemců dotací, že jejich příjmy zajistí samofinancovatelnost.

Mimu tuto regulaci je zde nemalá část vlastníků infrastruktury, kteří nežádali o dotaci z OPŽP a jsou (ne)regulováni pouze platnou cenovou vyhláškou MF, ale u těchto vlastníků není ničím zaručeno, že vytváří dostatečné zdroje na obnovu infrastruktury. Tyto obce však budou i nadále spoléhat na to, že v případě potřeby až budou potřebovat peníze na nový vodovod nebo kanalizaci tak někam přijdou a dostanou dotaci. Myslím si, že by bylo na místě jednoznačné stanovisko státu, zda se v budoucnu budou i nadále poskytovat dotace do vodního hospodářství nebo nebudou.

Myslím, že od počátku bylo špatně, že nikdo nedokázal dobře popsat v rámci odborné diskuze samotnou pozici a poslání potenciálního regulátora. Celá diskuze se následně stočila z regulace celého oboru na otázku regulace cen a to je myslím špatně.

Mimo to, co jsem před chvílí zmínil, by mě osobně zajímalo,  jak budou řešeny dlouhodobé smlouvy, které jsou pro mnohá města naprosto nevýhodné a profitují z nich někteří provozovatelé. Tato města, pokud na to provozovatel nepřistoupil snížením délky provozních smluv,  neměla ani šanci získat dotaci z OPŽP. K řešení je určitě i standardizace kvality poskytovaných služeb a  životnosti materiálů. Zajímavý je i možný přístup ke stanovování sociálně únosných cen  atp.

Je potřeba však korektně říci, že pohled na regulaci se může lišit a záleží na úhlu pohledu. Jiný pohled mohou mít a mají orgány státní správy, jiný mají vlastníci a jinak to vidí provozovatelé. Navíc v každé ze tří skupin, které jsem vyjmenoval, mohou být a jsou diametrálně oddílná stanoviska.

Dokud nebude závazná jednotná koncepce oboru, tak se situace nezlepší a pokud tak velice málo.

Rozhovor poskytnul: Ing. Jindřich Král